14.06. ⋅ Radost v Božím Srdci

Červnové dny nás zvou k tomu, abychom se zastavili u tajemství lásky, která se nám otevírá v Nejsvětějším Srdci Ježíšově. Často máme tendenci vnímat víru jako soubor povinností, vážných úkolů nebo dokonce jako břemeno, které musíme odevzdaně nést. Když se však zahledíme do Kristova Srdce, objevujeme něco zcela jiného. Objevujeme pramen čisté, hluboké a neutuchající radosti. Křesťanství ve své nejčistší podstatě není náboženstvím smutku nebo strachu, ale náboženstvím radosti, která pramení z vědomí, že jsme bezpodmínečně milováni.

Tato radost není pouhým chvilkovým emocionálním nadšením, které zmizí při prvních potížích. Je to hluboký pokoj a jistota ukotvená v Bohu. Sám Ježíš nám v evangeliu říká, že nám mluví proto, aby jeho radost byla v nás a aby naše radost byla úplná. Jeho Srdce bije touhou sdílet s námi toto vnitřní štěstí. Když dovolíme Kristu, aby vstoupil do našich životů, nevstupuje do nich asketická přísnost, která by nám brala chuť žít, ale naopak světlo, které dává všemu nový smysl a jas.

Boží radost je nakažlivá a proměňující. Když prožíváme blízkost Ježíšova Srdce, začínáme vidět svět i lidi kolem sebe jinýma očima. Zjišťujeme, že křesťanská radost roste tehdy, když se o ni dělíme. Není to sobecké potěšení, ale dar, který se množí dáváním. Čím více čerpáme z Lásky, která se nám nabízí v eucharistii a v modlitbě, tím přirozeněji se stáváme nositeli naděje pro ty, kteří kolem nás prožívají chvíle temnoty, úzkosti nebo osamocení.

Vstoupit do Ježíšova Srdce znamená také dovolit mu, aby uzdravilo naše vlastní smutky. Každý z nás si nese svá zranění, zklamání a obavy z budoucnosti. Ježíš však neodvrací svou tvář od našich bolestí. Naopak, zve nás, abychom mu je odevzdali. V jeho zraněném a zároveň oslaveném Srdci nacházíme ujištění, že žádný smutek nemá poslední slovo. Vzkříšení je definitivním vítězstvím radosti nad smrtí a zmarem, a toto vítězství se stává naším bezpečným přístavem.

Žijme tedy toto červnové období jako čas obnovy naší křesťanské identity. Buďme hrdí na to, že naše víra je oslavou života a Boží dobroty. Nechme se proniknout vědomím, že Boží Srdce bije radostí z každého z nás. Když se ztišíme při této pobožnosti, prosme o milost, abychom dokázali tuto Boží radost nejen přijímat, ale abychom z ní udělali základní tón celého našeho každodenního života, našich rodin a celého našeho společenství.

Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, otevíráme ti svá srdce a prosíme tě, naplň nás tou radostí, která pramení z tvého Nejsvětějšího Srdce. Pomoz nám, abychom v tvojí lásce nacházeli sílu překonávat každý smutek a strach. Dej, ať jsme pro lidi kolem nás věrohodnými svědky toho, že křesťanství je náboženstvím naděje a života. Proměňuj naše společenství, abychom společně oslavovali tvou dobrotu a šířili tvůj pokoj všude tam, kam nás posíláš. Amen.